Charlotta
Ahoj,
jsem ns peruánec a doma mi říkají Charlottka. Doma - to je Lucka, Terka, máma, táta, Gilli, rybky a Cherry. Doma, to je taky morčatárna, jídlo, hračky, voda. Doma = láska. Zkrátka doma je doma a je tam nejlíp.
Narozdíl od Cherryho, který je ze zveráče, já pocházím z rodiny, kde chovají morčátka pro radost. Panička si mě našla přes inzerát. Moc jsem se jí líbila. A když mě viděla poprvé (to bylo 16.8. 2008) naživo, totálně se do mě zbláznila 
Jela jsem do nového domova, do nové rodiny. A musím vám říct, že jsem tam spokojená tak, jako nikde jinde.
Už na začátku jsem se vůbec nebála ani lidí, ani pohlazení. Byla jsem na to zvyklá, vždyť než jsem se dostala k Lucce, moje chovatelka, paní Mašková, mě hladívala každý den, už od té doby, co jsem otevřela kukadla na svět. Takže nic nového. Lucinka mě ještě v den mého příjezdu seznámila s Cherrym - mým manželem. Už spolu plánujeme dětičky 
Máme se moc rádi a teď už budeme pořád spolu.
Já i Cherry bydlíme v morčatárně. Není zrovna největší, ale stačí nám, alespoň prozatím. Stojí v místnosti, kde je spoustu jídla a voní to tam všelijakými dobrotami. Lidé to nazývají kuchyně. Zvláštní název. Bydlet v takové kuchyni je ovšem pro nás, morčátka, obrovská výhoda. Takové centrum všeho dění. Voní to tam po všelijakých okurkách salátovkách, jablíčkách a paprikách. Já mám nejradši okurku, salát a jablíčko. Cherrymu je to jedno, ten spucuje vše, na co přijde. Ráda vykukuji z okýnka, stejně jako Cherry, který bydlí podemnou. Máme pěkný výhled na naší mamku, která vždycky něco dobrého kuchtí pro své dětičky. Sem tam nám hodí taky něco na zub. Kdyby ne, ohluchla by z nás 
Lucka nás taky často pouští ven, abychom se mohli s Cherrym proběhnout. Děláme spolu nejrůznější lumpárny. Honíme se, válíme se po sobě, hrajeme na babu, nebo si jen tak povídáme. Cherry si mě při tom neustále namlouvá a to pak před ním beru dráhu - rovnou k Lucce, která nás pak oddělí. Většinou takhle lítáme buďto na chodbě a nebo v koupelně. Lucka pak po nás chudák musí uklízet, luxovat a vytírat. Ale to k morčátkům prostě už patří. V létě, když je hezké počasí, nosívá nám Lucka ze zahrádky spoustu voňavé travičky a pampelišky. Také dostáváme jablíčka, okurky, papriky a broskve přímo ze zahrádky. Seno Lucka vozívá z chaty. Je čerstvé a voňavé. Vždycky, jen co ráno vstane, jde nám naplnit kouli na seno. Moc mě baví vybírat stéblo po stéblu. V letních vedrech chodíváme s Cherrym také do vany, trochu se ochladit. Koupání zrovna moc nemusím. A česání, které přijde po koupání hned na řadu, už vůbec ne. Dělám u toho holčičí scény 
Ale Lucka říká, že takové věci podstupovat musíme, jinak by se mohlo stát, že bychom měli srst zamotanou, a pak už by třeba vůbec nešla rozčesat. I drápky si musím nechávat jednou za 14 dní zastřihnout. Kdyby ne, byli by za chvíli zdeformované a to nás, morčáky, moc bolí. Nemůžeme pak ťapkat a lítat ve výběhu se svými kolegy.
Lucka taky říká, že není pravda, že jsou samečci víc mazliví než holky. Říká to sice kde kdo... ale já jsem mazlík obecný. Lucka to o mě tvrdí 
Hlazení miluju. To si mě pěkně vezme Lůca na klín a hladí, drbe, mazlí. Já jen ležím, pokvikávám si, brumlám si. Cherry je teda mazel taky děsnej, ale Lucka říká, že u nás dvou nejde určit, který je víc. A bodejť, stejně je to fuk. Hlavní je, že máme rádi svůj domov. A za to, máme či nemáme-li ho rádi, můžou právě ti, kteří v něm vystupují.
Moje albumy můžete shlédnout zde!
