Cherry

Zdravíčko ...

jmenuju se Cherry a jsem chodící chuchvalec chlupů!

Jó, to ještě ve zverimexu nikdo tenkrá netušil, jaký ze mě vyroste angorský fešák, panečku   ..a jakou budu mít pěknou barvičku. Psal se rok 2008, 11.1., když moje panička stála nad ohrádkou chlupatých malých kuliček. Jakmile mne spatřila, dlouho se nerozmýšlela a jel jsem do nového domova - domova plného lásky, pochopení a hlavně spoustoooou papání   Tenkrát si mne vezli v domění, že jsem holka, protože, ač ten zverimex, z kterého pocházím je bezva, ten pan prodavač to nějak neodhadl (nevím, co mu tenkrát bylo, asi nějaké problémy doma) a řekl, že jsem krásná holčička, přitom jsem pořádnej kus chlapa. Taky jsem měl svrab, nejdřív to bylo malinko a pak se stupňovalo tak, že jsem pomalu neměl žádný kožíšek, jen samé stroupky a krev všude kolem. Naštěstí, díky Lucčiným znalostem,  došla k veterinářce a sama jí řekla, že mám svrab (myslela si, že je to plíseň, trubka jedna) a pomalu jí donutila, aby mě potřela Ivomecem. Byli mi tenkrát 2 měsíce, byl jsem ještě malinkatý a svrab mne hodně oslaboval, proto jsem také dostával spoustu vitamínů, papriky, okurky, rajčátka, jablíčka a salátku, abych se trošku vzpamatoval. A chuť k těmto dobrůtkám mi zůstala dodnes. Teď už je ze mě pořádný kluk jako buk 
Prvním,pro mne asi nejduležitějším člověkem je moje panička. Volá se na ní všelijak - Lucko, Lucie, Lucinko, krávo, ...  (U nás doma se používá hodně oslovení různých zvířátek, s některými jsem dokonce ani neměl tu čest se poznat osobně). Lucka, jak jí kvíkám já, je moje hlavní panička a moc prima dáma. Tu ráno vstane, jde mne nakrmit, tu přijde ze školy, jde mne pomazlit, tu přijde z tréninku, jde mne pustit do výběhu, tu po své večeři dá mi něco dobrého na zub. Někdy mne i kartáčuje, to se mi moc nelíbí a nemám to rád. Tu bych ji zase já nejraději zavřel někam do výběhu a nepustil ji odtamtud. Taky mi stříhá drápky, ještě s pomocí jednoho člena mé rodiny. Nazýváme jej všelijak - mamka, maminka, máma, mami, Světla, Světluška, mamča, ... Mamka, jak jí kvíkám já, je taky moc prima. Vždy, když vaří, hodí mi semtam něco na zub -  tu je to okurka, tu je to paprika, poté zas jablíčko a někdy i salátek. Bydlím totiž v kuchyni a tam se to dobrotami jen hemží. Oni se pak človíčci diví, že jsem cvalík, ale copak za to můžu, když je vždycky ukvíkám a oni mne furt krmí? Jedinej, kdo mi z naší smečky nedává napapat je Petr, taťka, tatínek, taťulda, táta, Péťa, ... Taťka, jak ho kvíkám já, na mne občas mlaská, pozoruje mě nebo mě podrbe. Jinak si mne v podstatě ani nevšimne, ale nemohu mu nic vyčítat, vždyť nebýt jeho, nebydlel bych v kuchyni, kde je tolik dobrot. Díky němu totiž stojí můj byteček, který poctivě stlouskl z několika prkének. A posledním členem mojí lidské smečky je Terka, ségra, sestra, Terinka, Tereza, Terezka, ... Terka, jak jí kvíkám já, o mne prohlašuje, že jsem neskutečně ukecanej, skoro až uječenej, ba i uřvanej. Občas mi něco hodí do mé morčatárny, aby se neřeklo.  A když má náladu, i mne pochová.

Doma mám ještě velkou smečku všemožných zvířecích druhů. jeden z nich je westík, říkáme jí všemožně-pejsek, štěkna, Gilli, Gillinka, Gillian, ... Já jí kvíkám Gilli - Chilli  I když do dnes nepochopila, že jsem kamarád a ne žrádlo, mám ji moc rád. Občas si štěkne, sem tam mne hlídá (když jsou například všichni človíčci mimo dosah). Taky se drbe. Pak máme doma ještě Charlieho, Charlieka, Charlese, to je zase křeček. Býval to můj soused a spolubydlící, když jsem ještě bydlel u paničky v pokoji, občas jsme na sebe pokvikávali. I když jemu to teda moc nejde, vždycky jen něco žblebtnul a já mu houby rozuměl. No a aby toho nebylo málo, plavou nám tady ještě rybičky. Ty se zase furt množí, za chvíli jich bude plné akvárko  Já se taky hodlám množit. Takové pěkné morčátko, aby nemělo potomky, myslíte? Nevěstu mám, dům taky, o žrádlo není nouze, ... určitě se naše morčecí rodina uživí. Mou vyvolenou je Charlottka, o které se můžete na těchto stránkách také dočíst. Život mám docela pěkný, řekl bych, a to ani nemusím mít PP a můžu být ouplně obyčejnej zverimáček. Moji páníci mě milují nejvíc na světě a říkají, že jsem ten nejroztomilejší morčecí klučina, jakého znají. Mám ale dva velké konkurenty, kámoše a partu - Denčíka a Čertíka, o který se také můžete dočíst.

Můj život je bezva. Buďto papám, válím se, drbu se, nebo běhám. V létě mne Lucka občas pustí na zahrádku, kde je čerstvá travička. Nosí mi i zeleninku ze skleníku, takže o vitamíny nouzi nemám. Dřív jsem byl docela sám, neměl jsem k sobě žádného morčecího kamaráda, nikoho, s kym bych si mohl v klidu pokvikávat od rána do večera, běhat s ním a vyvádět všelijaké lumpárny. To se ale po po roce mého života změnilo. Teď jsme dva - dvě CHÁČKA (panička si na tom písmenku velmi zakládá). Je prima, když tu mám ještě parťáka. Lucka říká, že je najednou znát, jak jsem šťastný, když je tu semnou Charlottka, že se projevili všechny mé povahy a já zase tvrdím, že ve dvou se to lépe táhne 

Moje albumy můžete shlédnout zde!